Je lepší být "S" nebo "BEZ"

   

Sobota

            Ranní vstávání, tuším v sedm hodin, pro mě osobně bylo po třech hodinách spánku dosti hrozné. Naštěstí Sonina rozcvička v rytmu Wham- Wake me up before you go, byla dostatečně pozitivním stimulem do celého dne a únava v tu chvíli odešla do věčných lovišť.

            Po nutné základní hygieně a snídani započal dopolední, opět myšlenkově hlubší, program s Petiškou na téma vztahy. Petiška mluvil krásně mnohdy i vzletně, jeho slova byla dobrým podnětem k zamyšlení a odpovědi na položené dotazy výstižné a trefné. Návazně na výše zmíněné se realizovalo rozdělení na dvojice až trojice, kdy jeden byl určen farářem a ostatní z týmu přišli (šel) s nějakým smyšleným problémem týkající se právě problematiky vztahů, který byl poté zapracován do většinou vtipné scénky. Takřka u všech kraťoučkých představení jsme se váleli smíchy po zemi, jak byli povedené a při tom dokázali i chvályhodně narážet na danou problematiku.

            Pokračovali jsme mší v kostele s nejvyšším stropem vedenou naším vojenským kaplanem, která byla značně zkomplikována větrným počasím, kytička nám nechtěla stát na oltáři, i když tento problém nakonec zdárně vyřešil hrnec kuchyňský. Udála se však ještě jedna nepříjemná věc. A to náhlý kolaps Víti Moravce při Otčenáš způsobený pravděpodobně nedostatkem tekutin a vedrem, které v sobotní den panovalo. Díky Bohu se z toho bez problémů rychle dostal a mohl s námi pokračovat v party.

            Čeho se však Víťa ještě neúčastnil, byla záchrana našich krásných organizátorek Soni a Janči před obrovským zlým pavoukem skrývajícím se v korunách stromu na, kterém si upletl pavučinu. Záchranná akce spočívala v prolezení všech ostatních, vyjma našich krásných kuchařek, ty nám připravovali dlabanec, skrz oka v pavučině, při čemž každé se mohlo použíti pouze jednou a nesměli jsme se dotknout vláken sítě. První dva pokusy dopadly neúspěšně, třetí dle mého úspěšně, protože se Jirkovi podařilo pavučinu shodit a pavouk tudíž neměl možnost reakce na náš pohyb. Bohužel byl ve výsledku zařazen po bok prvních dvou. Na po čtvrté se již zadařilo a organizátorky byly zachráněny.

            Mezitím slečny v kuchyni stihli dopřipravit chutný oběd (gulášová polévka a palačinky) a my se po modlitbě, která ovšem probíhala před každým jídlem a hromadným přáním dobré chuti nenasytně pustili do jídla.

            Po chutném obědě následovala krátká túra směr Žamberk. Nepamatuji si už koho, ale někoho napadlo, že by jsme mohli zkusit „Drbárnu“, což vyvolalo dosti smíšené reakce, především výběr témat byl vskutku zajímavý. Od oblíbeného jídla, přes ideální rande, konče polemikou, zda mají zvířata duši. Ve výsledku se však hra ujala a my strávili řádnou část cesty minutovými diskusemi. Jak ušlá kilometráž narůstala a Žamberk se blížil, se navzdory zapálení hra proměnila ve volné žvatlání každého s každým.

            Psychicky namáhavý pochod jsme však přežili ve zdravý a úspěšně dorazili na náměstí, kde jsme se šrocovali v a u místní hospůdky, překvapivě. Někteří si dali dvanáctku, jiní zmrzlinu a pár rebelů i ledovou tříšť. Uprostřed tohoto rozjímání na náměstí Janča zavelila k další z řady her, tentokráte jsme měli zjistit různé údaje o různých stavbách ve městě. Rozdělili jsme se do týmů, podostávali jsme mapky, otázky a hurá na to. Po zodpovězení otázek jsme se postupně scházeli na náměstí, což se spojilo s tím, že jsme časem svým lelkováním a prováděním všemožných nesmyslů začali budit značnou pozornost kolemjdoucích. Většina si myslela, že jsme buďto zfetovaný, nebo na propustce z psychiatrické léčebny. A to až do okamžiku, kdy se osoby řídící vrátili i s auty a my se naškatulkovali do vozů.

            Všichni jsme celí a zdraví dorazili nazpět a na pořad dne se pomalu dostávala večeře. Čekání na ni si někteří krátili hraním prapodivného sportu zvaného fotbal. Zde se ukázalo sportovní nadání pár jedinců. Hlavně Terka v obraně neskutečně válela. Divím se, že si za touto mladou vycházející hvězdou po zápase nikdo nepřišel říct o autogram. Omlouvám se, ale byl jsem natolik zaneprázdněn kopáním do toho kulatého čehosi, že nyní nemohu říct, co prováděli ostatní.

            After večeři jsme se shromáždili v kruhu vytvořeném z laviček za účelem vyslechnutí si příběhu 26-ti letého manželství pana a paní Círmanových. Samozřejmě ke štěstí vede cesta trnitá a mi si po dopoledních vzletných ideách Petiška, kousli do tvrdého chleba. Vyslechli jsme příběh, jehož cílem bylo nám ukázat, že vztah muže a ženy nikdy není zcela harmonický

a vždy bude docházet ke konfliktům. Podstatným ale je společně překonat překážky, které život do cesty postaví. Když se toto podaří, tak ke štěstí zbývá už jen kratičký kousek cesty.

Po výše zmíněném probíhala hromadná hygiena většiny účastníků párty, která ovšem neproběhla bezkonfliktně. Vzhledem k faktu, že sprchy byli společné, jak pro dámy, tak pro pány, vznikl rozkol, které pohlaví má právo jít se osprchovat jako první. Hádka byla krutá a krvelačná. Přítomní muži poukazovali na narvané krosny neidentifikovatelnými předměty některých dam. Že tam musejí strávit věčnost, než to všechno využijí a že muži budou osprchovaní během chvilky. Ve výsledku se projevilo gentlemanství a slečny přece jen byly puštěny první.

Souběžně probíhaly přípravy na večerní raut, které byly záhy přerušeny hrou s Římským božstvem. Princip spočíval v hledání jednotlivých bohů v přesně daném pořadí, při čemž po minutě se bohové převtělili do jiného člověka a my zmateně pobíhali a tázali se těch samých, zda-li už nejsou tím naším hledaným.  Pravdou zůstává, že sprcha před touto hrou byla naprosto zbytečná.

Sobotní den byl zakončen volnou zábavou při rautu s enormním množstvím všemožného jídla. Víťa Moravců předvedl za mohutné podpory Mýry a Vaška něco málo ze svého hudebního nadání. A kecalo se a kecalo a kecalo až do rána bílého.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle

Vstávalo se opět v sedm hodin a ihned po probuzení byla v plánu rychlá rozcvička před nedělní mší, tentokráte vedená mým zlámaným a nevyspalým já. Se mší vypomohli i někteří z našich řad, za což jim patří díky.

Po mši se posnídalo, provedla se hygiena, rozdělili jsme se do týmů a vlítlo se na „vědomostní dostihy“. Princip hry spočíval ve správném zodpovězení dvaceti zapeklytých otázek s tím, že člověk, na němž leželo břímě zaškrtnutí správné odpovědi musel být donesen na zádech oře ze startovní čáry k papírům na nichž spočívali otázky. Jedná se zřejmě o nejlépe zdokumentovanou akci celého víkendu i se všemi pády z koní a tupými výrazy odpovídajících.

Pokračovalo se vyhlášením výsledků a poslednímu návratu ke vztahovému tématu víkendu a to, sepsáním vlastností obecně popisující muže a ženy tak, jak je vidí opačné pohlaví. Tentokráte se mužům podařilo v bitvě pohlaví zvítězit a vyhnat ženy za stodolu. Při sepisování jsme se aspoň v mužském táboře nasmáli do sytosti a řekl bych, že v ženském také nebylo srandy málo. Po odtajnění našich výtvorů druhému pohlaví se došlo k obecnému závěru, že jsme pro sebe vzájemně nepochopitelní a vzájemně se považujeme za iracionální. Což samozřejmě není pravda, protože my muži iracionální ani náhodou nejsme, že jo chlapy? (nelynčujte mě, pokus o vtip) Každopádně bylo zajímavé vyslechnout si názor druhého pohlaví, být takto konfrontován s řadou panujících stereotypů a moci i zareagovat na některá nařčení. Při čekání na jídlo se odehrál další velký fotbalový zápas plný emocí mezi Dolní horní a Horní dolní, souběžně proběhl i turnaj v piškvorkách, který nakonec stejně vyhrál Karel, i když kopal vzadu do míče.

Po obídku spojeném s povedeným vystoupením přítomných slečen a narozeninovými gratulacemi pro Maiwiho. Tak ještě jednou, všechno nejlepší Maiwi. Po tomto aktu jsme se naposled všichni shromáždili. Každý se vyjádřil k průběhu víkendu, je třeba říci, že všechny názory byly pozitivní a padlo spousty díků organizátorkám i kuchařkám. Také ještě jednou, HOLKY DĚKUJEM!!!!! HOLKY DĚKUJEM!!!!!!

V tento okamžik jsme se hromadně vrhli na úklid fary a jejího bezprostředního okolí. Všichni do jednoho se zapojili s obrovskou vervou a překvapivě rychle se podařilo vše uvést do původního stavu. Dojedli se a rozdělili zbytky společného proviantu, dlouhatánské loučení a smutný odjezd ze superkrutomegapřísněhustý víkendový akce.

 

Omlouvám se, jestli jsem něco opomenul, či jsme někde nepřesný.

Johnny